ὁὁπλαω
Hoppa till navigering
Hoppa till sök
Verb
ὁὁπλαω (ὁὁπλαω)
- att anklaga, att skylla på, skuldbelägga
Konjugering
Gnomisk presens | Presens realis | Preteritum | Futurum | Infinitiv | |
---|---|---|---|---|---|
Indikativ | ὁὁπλὸ | ὁὁπλὰι | ὁὁπλὰ | ὁὁπλὶ | ὁὁπλαω |
Subjunktiv | ὁὁπλὲ | ὁὁπλεηὰι | ὁὁπλεηὰ | ὁὁπλὲι | ὁὁπλεω |
Optativ | ὁὁπλειλὸ | ὁὁπλειλὰι | ὁὁπλειλὰ | ὁὁπλειλὶ | ὁὁπλειλαω |
Jussiv | ὁὁπλοχὸ | ὁὁπλοχὰι | ὁὁπλοχὰ | ὁὁπλοχὶ | ὁὁπλοχαω |
Potentialis | ὁὁπλαγὸ | ὁὁπλαγὰι | ὁὁπλαγὰ | ὁὁπλαγὶ | ὁὁπλαγαω |
Dubitativ | ὁὁπλωπὸ | ὁὁπλωπὰι | ὁὁπλωπὰ | ὁὁπλωπὶ | ὁὁπλωπαω |
Permissiv | ὁὁπλιαωὸ | ὁὁπλιαωὰι | ὁὁπλιαωὰ | ὁὁπλιαωὶ | ὁὁπλιαωαω |
Permissiv (extern) | ὁὁπλωμὸ | ὁὁπλωμὰι | ὁὁπλωμὰ | ὁὁπλωμὶ | ὁὁπλωμαω |
Admirativ | ὁὁπλωκερὸ | ὁὁπλωκερὰι | ὁὁπλωκερὰ | ὁὁπλωκερὶ | ὁὁπλωκεραω |
Imperativ | ὁὁπλὺ | ὁὁπλὺ | ὁὁπλὺι |